Druhý z řady rozhovorů je s Ing. Janem Klapsiou.
- Honzo, kde jste se s Barborou Tolaszovou seznámili a jak dlouho se znáte?
Když si to tak vezmu, to jsou vlastně taková dvě období. Ve finále se známe asi pětadvacet let. Ano, je to již pětadvacet let. Bylo to tak, že jsem věděl, že támhle žijí Tolaszovi – když jsem ještě žil v Českém Těšíně s první ženou. Teď jsme se setkali znovu vloni. Potkal jsem totiž na LinkedInu Andrease (pozn. Mgr. Andrease Zachariadise – člena týmu BankéřiPro) a dohodli jsme si schůzku. Andrease zaujal koučing. Dohodli jsme se, že se potkáme v kanceláři, kde byla také Bára i její muž Radan. Proběhlo tedy setkání po 24 letech a bylo to fajn. Řekli jsme si, kdo co dělá. Vysvětlil jsem o čem vlastně koučing je a vše jsem nastínil. V čem vlastně spočívá moje práce pro firmy. Koučuji nejen jednotlivce, ale i týmy. Mohu docílit, aby celý tým lépe šlapal. V tomto duchu probíhalo naše setkání a Bára řekla, že by koučování chtěla vyzkoušet. Takhle to koučování s Bárou začalo. Na začátku jsme se scházeli každý týden, dále jsme pokračovali co dva, a co tři týdny. Nyní jsou naše setkání již sporadická, přitom naše spolupráce ale zachovaná je. Nacházíme si místa na takové naše popovídání. Velmi se mi líbilo na našem společném sezení, kdy Bára řekla: „Já jsem si myslela, že již koučing skončíme, že si toho uvědomila tolik… ale i přesto budeme pokračovat dál a bude to ještě na dlouho. Takže takto jsme se potkali.
- Jak jste došli do bodu, že Tě nyní koučuje vlastní klient Honzo? Mám na mysli finanční koučing.
Tady je vlastně ten bod, že jsem měl svého finančního poradce a že jsem se rozhodl oslovit Báru stran finančního koučingu. Ono to tak přišlo přirozeně, kdy jsme se bavili i v mém koučovacím rozhovoru – kdy já jsem byl koučem a Bára byla klient. Bavili jsme se vlastně o situacích, o penězích a podobně. Mezi koučem a klientem je naprostá důvěra. Není to o tom si něco neříct. Když si někdo něco neřekne, tak to vždy zůstane v kapse, neřeší se to a člověk se neposune dál. Člověk se musí naprosto otevřít, aby se dostal do podvědomí níž, protože nás ovládá z devadesáti pěti procent naše podvědomí. Také jsme se s Bárou bavili o věcech, které pro změnu trápí mě. Bylo to období, kdy firmy, ve kterých jsem koučoval začínaly ubírat byznys. Řešil jsem finanční zabezpečení rodiny a uvědomil jsem si, že není jisté, jak to bude v budoucnosti vypadat. Bára říkala, že se mi na mé rodinné finance podívá. Pár dotazy zjistila celou mou finanční situaci a provedla finanční analýzu. Probrali jsme i mého současného finančního poradce. Neříkám, že to bylo špatně. V koučování je ale vše o empatii a touze danému člověku pomoci, ne o tom, dát jasný návod a podrobné instrukce – udělej to… udělej tamto. Bára se nás v podstatě vyptala na budoucnost, jak to máme, co chceme. Zajímal ji dlouhodobý celorodinný vývoj a vlastně poznala všechny naše peníze, taje a tehdy jsem si řekl – ano, tomu poradci věřím. Protože jestli ona naprosto věří mi, tak i já naprosto věřím jí a vidím, že je úspěšná finanční poradkyně a má zájem mi v tomto pomoci. Stalo se tedy to, že najednou klient koučuje kouče… ale o finančních věcech.
- Jak vypadá vaše spolupráce či interakce nyní?
Nyní je Bára na dovolené. Vypadá to tak, že mezi námi panuje naprostá důvěra. Když potřebujeme, tak se prostě potkáme. Finanční stránku máme pořešenou ze strany Báry. Udělali jsme nějaké změny v našich financích. Já osobně jsem kouč na vztahy, na dosahovaní určitých výsledků v práci, pracuji s týmy, řeším osobní růst, zdraví. Finance jsou věci, které nemám rád. Je to cosi nezpracovaného z minula, dané výchovou. V podstatě toto nechávám na mé ženě a na Báře – mají mou plnou důvěru. Já chci pracovat, vydělávat peníze a ať spravuje finance ten, který je v tomto lepší.
- Honzo věnuješ se koučingu, mohl bys mi přiblížit obsah či význam tohoto pojmu?
Koučing pochází z anglického kouč. Jedná se o povoz, dostavník. Kouč je vlastně americký autobus, který tě převáží z jednoho města do druhého. Koučing je přesně to, že my kouči s klientem jsme, vyslechneme jej a pomůžeme mu vejít tam, kam daný koučovaný chce. Lidé si myslí, že je nějaká cesta a kouč má za úkol pomoci, někdy jej potáhne, někdy jej nakopne, ale nikdy mu neradí – to není prostě o tom, že by mu radil. Udělování rad je pouze v jakési nejvzdálenější situaci, kdy koučovaný vůbec neví jak dál. V momentě, kdy dojde na místo, kdy netuší, že on tam chce, ale neví jak dál. Když kouč má tu znalost, může vystoupit z koučovacího rozhovoru a může mentorovat, předat určité informace a následně zase vystupuje z role mentora zpět do role kouče. Kouč pomocí otázek přivede klienta k uvědomění, jak to v sobě, v hlavě má. Otevřenými otázkami zjišťuje, co klient chce a pokud vidí, že se některé věci opakují, či je tam něco, čemu se klient vyhýbá – tak to osloví. Koučovaný často do této sféry vstoupit nechce, má tam nějaké tabu. V případě, když se dostane přes to tabu, nastává požadovaný a cílený růst. Je to přesně tak, jak jsem říkal – je to o tom si říci, co je vlastně snem té dané konkrétní osoby, proč je na světě. Je třeba zjistit, co jeho srdce chce. To je to nejdůležitější. Jedná se o horizont deseti, patnácti, dvaceti let. „Kde bys chtěl být za dvacet let?“ Ve chvíli, kdy zjistíme, kde chce být, přistupujeme ke zkracování časových horizontů. „Kde se vidíš za tři roky?“, „Kde se vidíš za rok?“, „Kde se vidíš za tři měsíce?“ Dále se ustanoví jasné věci, jasné cíle. Určí se, co se člověk musí naučit, co potřebuje sám charakterově změnit. Dále je to o pravidelném, cotýdenním, cočtrnáctidenním setkávání. Klient má nějaké aktivity, které si ustanoví sám a společně se svým koučem to vyhodnocuje – je to OK není to OK, co by mohl udělat lépe. Když se vyskytnou nějaké věci, které koučovaného nepustí, protože jsou to podvědomé věci, tak kouč, který je na určitém levlu a zná práci s vnitřní svobodou (jak uvolnit tyto bloky), tak s těmi klienty pracuje a pomáhá odstraňovat tyto strachy. Např. někdo potřebuje telefonovat – aby něco získal, ale přitom udělá všechno ostatní, jen netelefonuje. Je to jeho blok, narazil na svůj limit. Kouč tedy pracuje na odstranění tohoto bloku – věnuje se konkrétně otázce telefonování. Zjišťuje, kde v těle je ten blok uložený. Kdy vznikl tento blok. Přes pocity v těle zjistíme, že to bylo např. v dětství, kdy chtěl člověk NĚCO a tehdy jej rodič, učitel napomenul takovým způsobem, že si koučovaný řekl: „Už to nikdy nebudu dělat“. Takto si to nese po celý život. Když si to uvědomí, prožije si to – dochází k osvobození. Toto je koučing. Koučing může být široké spektrum. Od práce, vztahů atd. Jsou to spojené nádoby. Bavíme se o práci a tře`, čtvrtou hodinu zjistíme, že je to vztah. Vyřeší se vztah – vyřeší se práce. Funguje to i opačně. Řeší se vztah a člověk zjistí, že není spokojený v práci. V tomto případě se vyřeší práce a vyčistí se vztah. Také je to o zdraví. I zde to funguje stejně. Jak jsem poznamenal před chvílí. Všechno jsou to spojené nádoby. Koučování je probírání budoucnosti.
- Co si představuješ pod pojmem finanční koučing?
Jsem si jistý, že se jedná o interakci probíhající nyní s Bárou. Je to o tom, uvědomit si, co člověk chce, v rámci financí. Podle mě je finanční koučing jakousi podmnožinou koučingu jako takového. Může být samozřejmě koučing sportovní, koučing zdraví, koučing zdravé výživy, koučing firemní, koučing osobního růstu a také koučing finanční. V tomto vnímám, že je Bára prostě skvělá. Umí se nacítit, umí se poptat. Není to o tom, že někde přijde a představí finanční produkty. Bára se doptá, jak to klient chce mít, jak vnímá své finance a kde se vidí za příslušnou řádku let. Pokud se vrátím k mému případu – nerad jsem se brouzdal ve svých finančních záležitostech. Nerad se tam dívám. Jsem spokojený, když tam mám dost, nepotřebuji moc utrácet. Jak říkám, nerad se tam dívám, ale podívat jsem se tam musel. Bylo to trochu mimo mou komfortní zónu, ale uvědomuji si, že bylo velmi důležité se na to podívat. Pravidla u finančního koučingu jsou naprosto stejné jako u jiných odvětví koučingu. Není to o hodnocení a člověk se zde musí cítit dobře, není u výslechu („Jak to máš?“, „Ty nemáš teď peníze?“). Takovýto nátlak zde klient nesmí cítit. Co se týče času koučování – je to individuální. Někdo potřebuje měsíc. Jiný zase potřebuje více času, ale zároveň je viditelné, že velmi chce. Je třeba uvědomovat si ten růst. „Jaký růst uděláme příště?“, „Jak to můžeme udělat lépe?“, „Co vyzkoušíš?“ Vidím tam paralely. Finanční koučing je součástí koučingu jako takového.
- Na závěr bych se chtěla zeptat, co bys chtěl Báře teď říct?
Co bych chtěl Báře říct teď? Že svou práci dělá úžasně. Mám přes 1500 odkoučovaných hodin, a to je čtyři a třičtvrtě roku práce – a cítil jsem se velmi dobře právě ve spolupráci s Bárou. Vše je o důvěře. Za to ji moc děkuji. Také je to o tom, že máme podobný pohled na svět, jsme podobné charaktery. Oba jsme věřící a chceme pro tento svět dobro. Není to o tom, že jej chceme drancovat. Chceme lidem pomáhat. To je celé.
Honzo, děkuji za krásný rozhovor.